Lukáš Foff

Ahoj, já jsem Lukáš Foff. Kluk, co má v příjmení 4 písmena a z toho 3 "F". Fotbal mám celý život jako doplňkový sport ke stolnímu tenisu, kterému se věnuji profesně i (polo)profesionálně. Je to ale moje obrovská láska a vášeň. Jsem velký fanoušek Arsenalu, což se odráží i v mojí povaze. Jsem loajální, vytrvalý a nezlomný.

 Obecně mám přezdívku Fofíno, kterou jsem zdědil po tátovi. Ten ji akorát píše s tečkou nad "i" a já s čárkou. Zajímavé je, že správně v ní je jen jedno "F", ale to málokdo ví. V našem týmovém chatu jsem byl Anton Špelec - ostrostřelec, ale to nevydrželo uplně dlouho.

Rodiče. Hlavně mamka, která chtěla mít doma nového Pavla Nedvěda. Těžce kousala, když jsem pak dal přednost stolnímu tenisu, ve kterém bylo snažší něco dokázat. Ale Nedvěd by ze mě stejně nebyl, to spíš Honza Koller, do kterého mi ale chybí asi 25 cenťáků. Podotýkám, že do výšky(!!!) A zamilovat si fotbal byla asi nejjednodušší věc v životě. Ten pocit, když dáš gól, se jen těžko napodobuje. 

Já můžu hrát jedině v útoku nebo v bráně. Nejsem nejběhavější, a to se na těchto dvou postech nejlépe ztratí. Největší předností je stoprocentně střílení gólů. Čímkoliv. Odkudkoliv. I když ne, to není pravda. Za vápnem jsem dal asi jen dva v životě (smích). V tréninku netrefím ani stodolu, ale v zápase se mi spustí nějaký instinkt a přesně vím, kde mám stát a kam přiletí míč. A pak moc nepřemýšlím a čím to jde, tím ho tlačím do brány. Navíc mi dost pomáhají moje křivé nohy, kterým říkám hokejky. Často střílím šajtlí, protože je to pro mě jednodušší. A taky jsem skoro jediný hlavičkář v týmu (smích).

Silné jádro v kabině. Máme spoustu kluků, kteří se umí zmáčknout, i když je něco bolí a nebo jsou zranění. Navíc spousta z nás pro klub dýchá a snaží se, aby to nějak vypadalo. Takže když to nejde na hřišti, máme aspoň top instagramový profil a web.

Já si v hlavě často přehrávám svoje góly i ty, které jsem dal kdysi. Vybavuje se mi gól nůžkami v odborářské lize, první gól v "profi" fotbale v A-třídě a nebo gól Karlu Podhajskému v zápase fanoušků FC HK proti legendám klubu. 

Thierry Henry. Podle něj na dresu nosím i #14. Ale spoluhráči mě spíš vždy přirovnávali k Davidu Lafatovi. Na první pohled kopyta, co neumí žádné "flashy" věci, ale odráží se to od nás do brány. I když Lafimu zatím o kapánek víc…

Přijde mi, že každý zápas hrajeme trochu jinak. Občas se i neshodujeme v tom, jak by to mělo vypadat (smích). Mně sedí, když dostávám míče do vápna, odkud můžu bez přípravy zakončovat. Zároveň bych rád častěji využíval své postavy ke hře "pivota", ale to se nějak neumíme naučit (smích).

Fotbalová kabina je vždycky super. Největší vtipálek je určitě náš media manager Vale, jeho smysl pro suchej humor miluju. Dříči jsou Pávič, Fík a Leo, který na to pak ale doplácí svým zdravotním stavem.

Na rozlučkách bylo hodně veselo. Nebo mám rád "omluvenky" některých hráčů. Každopádně letošní sezónu jedeme BUCHÉÉÉÉÉC, takže na tom se nás asi shodne hodně.

Já podporu většinou od kluků cítím od všech, když zrovna zazdím nějakou šanci. Zároveň se snažím být já ten, který kluky nakopne a nahecuje, když se jim nedaří. Hodně se podporujeme s miniKoudym, se kterým spolu hrajeme dlouhé roky a moc dobře vím, že potřebuje být v dobré psychické pohodě, aby mu to tam padalo. A vlastně úplně stejně je to i s Leem a Lenfim. 

Já nejsem ranní ptáče, takže pozdní vstávání. Když to šlo, tak jsem si dával každodenní "vanču" s knížkou, ale od té doby, co mám jen sprcháč, mi tohle chybí. Pracuji jako media manažer a komentátor pro Českou asociaci stolního tenisu, takže dělám hodně z domu, pokud zrovna nejsem na extraligovém zápase. No a o víkendech musím skloubit hraní pince a fotbalu. Do toho PSko, fotbal v televizi, hospodské kvízy a taky si musím najít čas na své oblíbené reality shows. 

Dobrou náladu. Pocit, že jsem pro sebe něco udělal. Je to i nejčastější téma hovorů s kamarády. Fotbal je pro mě na žebříčku priorit možná až nezdravě vysoko. 

Není to žádná moje doména. To je vidět na mojí postavě. Občas si zajdu do fitka, ale spíš nabírám fyzičku právě zápasy ve fotbale, pinci a tak.

Já se přiznám, že během zápasu se snažím být v "zóně" a moc publikum nevnímat. Teda až do chvíle, kdy dám gól. To pak mám nejradši, když se přišel podívat někdo blízký a mohu oslavu poslat na dálku jemu. Ale jinak jsou pro nás fanoušci nesmírně důležití a doufáme, že svými výkony jich přitáhneme na domácí mače co nejvíc.

Určitě hrát dál a být na co nejvíc zápasů. Z týmového hlediska pokukovat po postupu, i když si myslím, že na to ještě nenazrál čas. A z osobního bych rád šplhal postupně ke 100 gólům. Ale to za dva roky asi nestihnu (smích).

Je to Tomáš Doleček, poslední člen party mých nejlepších kamarádů, který s námi v Hořce ještě není. Respektive registračku má, ale když měl jít na první zápas, vykloubil si dopoledne před tím koleno… Tak doufám, že jednou ten čas nastane a potkáme se skutečně všichni na jednom hřišti, jak jsme si to vysnili. 

Určitě Malšák. To je srdcovka.

Nemám. Já asi jako jeden z mála z kabiny nebývám před zápasy ani v průběhu nervózní. To mě pinec naučil a jsem za to dost vděčný. Snažíme se po vzoru seriálu Ted Lasso poklepat nápis "Believe" nad dveřmi, ale asi to určitě není před každým střetnutím…

Že absolutně nemám prostorovou představivost, neumím nakreslit ani auto a jsem extrémně nešikovný na jakoukoliv manuální práci.